Rotary camp 2002, Enviromental camp - Estonsko 28.7. - 10.8. 2002

Good News > číslo 06/2002 > Rotary camp 2002, Enviromental camp - Estonsko 28.7. - 10.8. 2002

Jak název campu napovídá, jednalo se o camp s programem zaměřeným na poznávání přírody.Trval čtrnáct dní a byl rozdělen do dvou častí-nejprve se zmíním o prvním týdnu, kdy jsme bydleli v estonských rotarianských rodinách.Většina účastníků campu byla ubytována v rodinách z celého Estonska-já jsem strávil první týden v druhém největším městě Estonska Tartu.Nedá se mluvit o žádném velkoměstě vzhledem k rozloze a počtu obyvatel Estonska (asi jeden milion ob.). Samotné Tartu má přibližně dvě stě tisíc obyvatel.Je to velice podmanivé město svou atmosférou s historickým jádrem a moderní architekturou v okrajových částech-překvapilo mně že jsem nezahlédl ani příliš mnoho u nás tak zatracovaných monstrózních paneláků,přesto že Estonsko bylo součástí sovětského bloku. Se svou adoptivní rodinou jsem strávil v Tartu velice příjemný týden-rozhodně si nemohu stěžovat na nedostatek pohostinnosti nebo zážitků-jediný člen rodiny který mě opravdu nemohl vystát byl Sir,což byl abnormálně žárlivý pes který těžko nesl že se novému vetřelci věnuje taková přemíra pozornosti.Ale postupně jsem si ho získal zbytky od svačiny,takže nakonec mohl nastat happyend,když Sir vrtěl ocasem když se se mnou poslední den loučil (ale čert ví jestli jenom nevytušil můj brzký odjezd).Dost o psech… Leckoho by možná zajímalo jak se v Estonku vaří.Tak na adresu jedlíků a gurmánů musím poznamenat, že ač estonská kuchyně není nijak vyhlášená, tak estonské ženy vařit umí.Snad až na chlebovou limonádu a březový sirup-při výletu do této země doporučuji se těmto chutím vyhnout-český jazýček na ně není stavěný.Ještě jedna věc mi poškádlila žaludek a to tvaroh.Jelikož angličtina není můj ani estonský rodný jazyk došlo k malému nedorozumění a musel jsem pro udržení dobrých česko-estonských vztahů ochutnávat různé tvarohové dezerty,tyčinky a koláče ,abych si tuhle výtečnou pochoutku užil když tvaroh v Čechách nemáme-no, nic jsem už nevysvětloval a poslušně ochutnával a chválil tuhle „neznámou“ pochoutku.Jsem vděčný své rodině že se opravdu velice vynasnažila mi pobyt u nich maximálně zpříjemnit.Připravili opravdu bohatý program takže jsem se ani chvilku nenudil.Mohl bych začít popisovat jak jsme hráli bowling,rybařili nebo jak jsme po večerech chodili nasávat atmosféru do místních restaurací, ale uvědomuji si že nemám talent Hemingway, a tak vás svým osobitým popisem nechci unavovat-přeskočím rovnou k druhému týdnu… Na začátku druhého týdne jsem se setkal s ostatními sedmnácti účastníky campu-byli zde studenti(a taky studentky) z Francie,Itálie,Polska,Slovinska,Švýcarska a taky naši braťja ze Slovenka.Co se programu týče, musím říci, že estonská strana rozhodně nešetřila.Najala nám samostatný autobus a za ten týden jsme stihli procestovat celé Estonsko ( což je vzhledem k rozloze země opravdu možné). Každý den jsme navštívili jedno estonské město.Nezbytnou součástí návštěvy každého města byla také exkurze do jednoho až dvou muzeí s vycpanými ptáky popřípadě to bylo proloženo ještě výletem Za účelem pozorování vodního ptactva. Díky dobré partě lidí, která se na letošním campu sešla, jsme si ale dokázali náramně užít i ornitologické chvíle našeho pobytu. Na závěr musím ještě poznamenat k dobru organizátorů, že bylo znát,že si dali opravdu záležet na výběru našeho ubytování-vesměs jsme totiž bydleli na velice pěkných místech ať už ubytovnách nebo chatách poblíž měst. Domů jsem si přivezl cenné zkušenosti,kontakty a skvělé zážitky-tímto bych chtěl poděkovat Jihlavskému RC, že mi účast na tomto campu umožnil. Jan Kristek