Na světě nám nepatří nic, ani čas

Good News > číslo 02/2006 > Na světě nám nepatří nic, ani čas

(Za každý pokrok lidstvo platí)

Filosof Seneca, který žil před naším letopočtem, řekl:
„Nic na světě nám nepatří, jen čas.“

Tento pohled na čas se vytvářel v době, kdy filosofové rozjímali celé dny o světě a životě. Například Diogénes ze Synópy, který žil asi 400 let před naším letopočtem asketickým způsobem v sudu, přesvědčoval své okolí o ideálu života bez závislosti na zbytečných materiálních potřebách. V této době se svět měnil velmi pomalu a změna nebyla téměř pozorovatelná ani po více generací. Od 20. století se však mění svět tak rychle, že za poslední století bylo vyvinuto tolik nových technologií, jako v celém minulém tisíciletí. Svět se podstatně mění dokonce v průběhu jedné generace. Kdyby se probudil do dnešní doby člověk z minulých století, moc by se tu divil. Připomeňme si jen letadla, elektrotechniku (bez které by dnes téměř nic nefungovalo), jadernou technologii, lékařství, informatiku, mobilní telefony, biotechnologie, genové inženýrství, kosmonautiku atd.

Svět je dnes také obklopen sítí neviditelných elektromagnetických vln, které umožňují nejen globální informovanost, ale i přemisťování kapitálu a vlastnictví podniků rychlostí šíření světla. Prostor na zeměkouli tedy lidé zvládli, ale jak je to s vnímáním času?

Člověk byl vždy trestán za zvědavost, za otevírání třináctých komnat, jak je to uvedeno v pohádkách a pověstech. Například Ikaros při útěku z Kréty s pomocí křídel z peří spojeného voskem nedbal varování a opojen letem vzlétl až do blízkosti Slunce. Vosk se roztavil a Ikaros se zřítil do moře potrestán za to, že podlehl příliš velké lidské touze a ctižádostivosti.

Lidstvo je také trestáno za pokrok v informačních a komunikačních technologiích. Jaký je to trest? Uvedené technologie slibovaly lidem snadnější a rychlejší komunikaci, úsporu času. Avšak exploze informací, sledování televize, nepřetržitá spojení prostřednictvím mobilů a internetu doslova okrádají člověka o čas. A tak trestem za tyto nové technologie, které měly šetřit čas, je paradoxně právě nedostatek času. Nedostatek času na rodinu, na přátele, na sebe, na hlubší skutečné prožitky. To může vést k oslabení přirozených, tolik potřebných mezilidských vazeb. A bohužel i k citové prázdnotě, což může být další formou trestu. Koupit se dá nyní mnohé, dnes i zdravotní péče. Čas však plyne stejně všem, bohatým i chudým. Také stále častěji slyšíme: „Bohužel, nemám čas.“

To věděl také můj dědeček, který mi řekl:

„Nevím jak to přesně myslel Seneca, ale dnes se dívám na čas jinak, než před dvěma tisíci lety. Dokonce se mi zdá, že na světě nám může patřit téměř vše, jenom čas nám nepatří. Pamatuj si, hochu, že až budeš starý a ohlédneš se, poznáš, že jsi byl na světě jen na návštěvě a že si nic na onen svět nevezmeš. Tak čas nepromarni a snaž se ho hezky prožít.“

Zdeněk Vostracký,
emer.rektor ZČU Plzeň