Představujeme C.-W. Stenhammara, prezidenta RI pro rok 2005/06

Good News > číslo 02/2005 > Představujeme C.-W. Stenhammara, prezidenta RI pro rok 2005/06

Carl-Wilhelm Stenhammar, člen švédského Rotary klubu Göteborg, bude jako prezident ROTARY INTERNATIONAL stát v čele tohoto celosvětového společenství v roce 2005/06. Rotariánem je od roku 1974, od té doby působil v mnoha funkcích, také jako ředitel RI v letech 1996/98 a jako předseda finančního komitétu v roce 1997/98. Výkonný redaktor časopisu THE ROTARIAN Cary Silver mu položil několik otázek, týkajících se jeho výhledu do příštího století Rotary:

S jakými pocity vstupujete do dalšího století Rotary jako jeho prezident?

Je to pro mne velkou ctí, protože se rád dívám vpřed. Z prvního sta let naší existence si vyberme to nejlepší jako vklad do dalšího století. Společně můžeme psát novou historii Rotary. Jsem hrdý na to, co se nám podařilo uskutečnit a těším se, že toho dokážeme ještě víc v budoucnosti.

Co Vás inspirovalo k volbě Vašeho motta pro tento rok?

Po řadu let se diskutovalo o tom, zda máme mít pro každý rok nové motto.Podle mého názoru ho každoročně není zapotřebí, protože naše ústřední motto „SERVICE ABOVE SELF“ je dokonalé. Při vstupu do dalšího století našich služeb a pomocí bylo proto pro mne velmi snadné rozhodnout se pro heslo, jež nejlépe vyjadřuje ducha Rotary. Mám rád kontinuitu, návaznost – a právě tímto mottem se vracíme ke svým kořenům.

Jaké priority si stanovíte pro své funkční období ?

Za budoucnost Rotary považuji dvě slova: kontinuitu a spolupráci. Pro rok 2005/06 mám na mysli tři hlavní témata: boj s negramotností a vzdělávání, hospodaření s vodou spolu s péčí o zdraví a s bojem proti hladu, a obraz Rotary na veřejnosti. Boj s negramotností a vzdělávání byly tématem prezidenta J. Majiyagbeho v roce 2003/04 a na něj navázal i prezident Glenn Estess Sr. Když jsem v roce 2003/04 působil jako hlavní koordinátor týmu aktivistů právě pro tuto oblast, naučil jsem se mnoho cenného o významu gramotnosti a o roli vzdělání pro zlepšování života lidí. Moje žena Monika je toho názoru, že k uspokojování lidských potřeb je vůbec nejdůležitější voda. Proto také chci pokračovat v záměru prezidenta Gl. Estesse, zaměřeného na hospodaření vodou a spojil jsem jej ještě se zdravím a hladem. K dosažení všech našich cílů je proto nezbytná kontinuita.

A jak přistupujete ke své třetí prioritě?

V rámci stého výročí Rotary se naše společenství prezentovalo na veřejnosti daleko více, než dřív. Chtěl bych proto zhodnotit tuto skvělou příležitost vytvořením Týmu aktivistů pro obraz Rotary na veřejnosti (Public Image Task Force). Je mnoho pozitivního, co chceme veřejnosti sdělit, avšak dosud jsme z různých důvodů nebyli schopni to dokázat v širším měřítku. Musíme ho proto využít a pomáhat Rotary klubům, aby i ony přispívaly k obrazu Rotary na veřejnosti. Přejeme si, aby pověst rotariánů ve veřejnosti byla taková, jakou si skutečně zaslouží. Tento tým aktivistů nám v tom také pomůže.

Co je podle Vašeho názoru největší silou rotariánů při vstupu do druhého století?

Jsem skutečně hrdý na mezinárodní propojení, které se nám podařilo vybudovat a jež vedlo k našemu úspěchu při realizaci programu PolioPlus. Ten je také výborným příkladem naší spolupráce s jinými organizacemi. Po 20 let jsme v boji proti obrně spolupracovali s OSN prostřednictvím jejích agentur WHO a UNICEF. Samy by to nebyly dokázaly – a my bychom toho zase nedosáhli bez nich. Na vymýcení dětské obrny jsme pracovali společně a na naše společné úsilí můžeme být také hrdí. Myslím, že bychom tohoto způsobu spolupráce měli využít jako modelu pro budoucnost.

Jaký prospěch přineslo toto partnerství Rotary s jinými organizacemi klubům a jejich členům ?

Myslím, že platí na všech úrovních. Vezměme si jako příklad nadaci „Zachraňme děti“ (Save the Children Foundation), která působí ve 30 zemích celého světa a chce v rozvojových zemích vystavět a také vybavit na 300 škol. Jako škola by mohl samozřejmě sloužit třeba jen přístřešek na čtyřech kůlech se slaměnou střechou. I když podle Nadace Rotary nemůžeme využívat jejích prostředků na výstavbu školních budov, můžeme do škol dodávat lavice, stoly, knihy či další vybavení, ovšem nabízet i učitele. Pokud by existovala dohoda mezi touto nadací a ROTARY INTERNATIONAL, mohli bychom takovýto projekt předložit distriktům a klubům, aby jej samy zvážily. To by pak mohlo vyústit do pomoci nejen 300, ale třeba 600 nebo dokonce 750 nových škol. Pokud by v každé z nich bylo jen sto žáků, mohlo by se v nich 75.000 dětí učit číst a psát. Nemluvím přitom o celosvětovém programu jakým je PolioPlus, ale o rámcové dohodě s RI, která jejíž naplnění bude ponecháno na každém klubu a distriktu dle jeho vlastních možností. Právě při vyhledávání takových příležitostí musíme spolupracovat.

A Vaše cíle pro členskou základnu?

Příspěvek k rozvoji členské základny bude oceněn oficiálním Uznáním prezidenta RI – a bude snadné ho dosáhnout: obracím se proto na všechny kluby, aby každý z nich přijal v příštím roce alespoň jednoho, samozřejmě i více nových členů. To by znamenalo, že bychom se v mém roce rozrostli o minimálně 30.000 rotariánů. Jeden nový člen za rok – to se někomu může zdát málo, ovšem i to je přírůstek. A dokážeme-li ho každým rokem v příštích 10 letech zopakovat, zvýší se naše členská základna na 1,5 milionu.

Proč považujete za tak důležitý program výměny mládeže?

Jedním z našich cílů je vytvářet mír a vzájemné porozumění ve světě. Myslím, že rotariánský program výměny mládeže je tou nejlepší cestou, jak toho dosáhnout. Mým snem je, aby se každý sedmnáctiletý stal účastníkem tohoto programu. Dosáhneme-li toho, nebudou už na světě války. Vyzývám proto všechny kluby, aby se na tomto programu podílely a propagovaly jej ve školách.

Jsou při pohledu do budoucího století oblasti, které je třeba zlepšit?

Jistěže, zejména pokud jde o zapojení žen do Rotary. Světová populace se skládá z 52 % žen a 48 % mužů, zatímco mezi námi je jen 15 % žen, protože ženy až do roku 1989 do Rotary nepatřily. Chce to čas, abychom tento poměr zlepšili. Nechci však čekat jedno další století. Na vedoucí místa povolám více žen – a to ne proto, že jsou ženy, ale proto, že mají talent a že si to plně zaslouží. Jistěže bude po dobu mého funkčního období určitá disproporce co do počtu žen přetrvávat, ale vyšlu alespoň výzvu všem rotariánkám a případným budoucím členkám: v našem společenství máte své místo! Budu-li za to kritizován, stane se tak za mé přesvědčení, v něž plně věřím.

Jak se Vaše filozofie projevila konkrétně ?

Pověřil jsem ženy, aby předsedaly Týmům aktivistů pro obraz Rotary na veřejnosti a pro boj s negramotností a Komitétu pro udržení a rozvoj členské základny. Obracím se současně na všechny rotariány, aby měli kvalifikované ženy k tomu, aby se ujaly funkcí prezidentek klubů a guvernérek distriktů. To Rotary jen posílí a usnadní cestu i do správní rady ředitelů RI i na pozici světové prezidentky RI.

Máte ještě nějaké další cíle ?

Ano. Po řadu let působil Komitét RI pro rozšíření Rotary do nerotariánských zemí, s podvýbory zaměřenými na Čínu, Kubu, muslimské země a na země jižní a jihovýchodní Asie. Rozhodl jsem se vytvoří nyní samostatný komitét, který se zaměří specielně na obnovení aktivit Rotary na Kubě. Myslím, že už nadešel čas, aby se Kuba do rotariánské rodiny navrátila. Je to můj osobní sen a doufám, že se mi podaří jej v mém roce splnit.

Jak vnímáte, že se Světový kongres RI v roce 2006 bude konat ve Vaší zemi. ve Švédsku?

Moc mě to těší. Vypadá to skoro tak, jako by to bylo naplánováno, ale je to jen shoda okolností. Kongres, který se uskuteční v Malmö a v Kodani, je prvním z mnoha hledisek : je prvním ve druhém století RI, prvním v severní Evropě a prvním, který se uskuteční současně ve dvou zemích. Předkongresová setkání proběhnou ve Švédsku, zatímco vlastní kongres se bude konat v Dánsku. Tyto dvě země spojuje most, který také inspiroval mé kongresové heslo „Rotary bridging the world“ (Rotary přemosťuje celý svět). Doufám, že se tam se všemi setkám ve dnech 11. až 14. června 2006!

Na vedoucí místa povolám více žen – a to ne proto, že jsou ženy, ale proto, že mají talent a že si to plně zaslouží.
Carl-Wilhelm Stenhammar