Studenti z Nymburka na letních kempech Rotary

Good News > číslo 01/2006 > Studenti z Nymburka na letních kempech Rotary

O svých dojmech z kempu, zorganizovaného rakouským Rotary klubem Zwettl, který se konal ve dnech 10.- 24.7.2005, nám pověděla Michaela Uhlířová:

Všichni účastníci měli možnost bydlet v Roitenu, ve vile pana Hermanna Neulingera a jeho ženy Angeliky. Vesnice Roiten leží v prostředí krásné rakouské přírody, proslulé nejen originálními starými obydlími, ale i koncentrací umělců různých odvětví, zde žijících. Například známý architekt Hundertwasser, který pobýval před svou smrtí právě v Roitenu, býval přítelem naší hostitelské rodiny. Má tu i své muzeum. Protože byl kemp zaměřen na výuku německého jazyka. absolvovali jsme denně, většinou dopoledne, dvě až tři lekce němčiny, během nichž jsme si zábavnou formou opakovali německou gramatiku pod vedením rakouské lektorky Bettiny.

Každé odpoledne pro nás byl připraven pestrý program v podobě netradičních, dá se říci až extrémních sportů. Prošli jsme čtyřmi lekcemi lezení po horolezecké stěně, jízdou na koni nebo na kole. Dva dny jsme strávili raftováním na řece Salze a přenocovali jsme pod stanem

Jan Benák cestoval do Belgie k účasti na kempu Belgium By Bike:

V Belgii jsme strávili deset nezapomenutelných dní. Každý z nich byl pečlivě naplánován tak, abychom neměli ani minutu, kdy bychom se nudili, ale přesto bylo dost času na regeneraci.

Na našem kempu jsme se sešli ve velmi skromném počtu osmi lidí z původně plánovaného počtu deseti. Skupinu tvořili čtyři chlapci a čtyři dívky: Armin z Rakouska se zálibou v metalu a pivu, Kendal z Austrálie, který si liboval v pošťuchování dívek a v pivu, či Mert z Turecka, milující tureckou rockovou muziku. Ovšem ani dívky nezůstávaly pozadu: výrazná Nicoline v Norska nás často přesvědčovala, že norské školství za moc nestojí, ale její názory nebyly vždy podloženy věcnými informacemi; Ozdé z Turecka se zase vymykala svou neuvěřitelnou výřečností; Iwone z Polska se pro mne často stávala vyhledávanou osobou, jelikož právě s ní jsem mohl prohodit pár vřelých slov ve své mateřštině; konečně místní Laurence nám svou francouzštinou často pomohla ke korektní domluvě s pořadateli. Náš zájezd byl koncipován jako tábor pro trénované cyklisty, ale zvládl by ho téměř každý. Během našich výletů v pedálech jsme viděli mnoho belgických pamětihodností, muzeí i technických památek, navštívili jsme Brusel, Brugy, Waterloo nebo okolní venkov. Čtyři dny jsme strávili v rotariánské rodině, kde jsme neměli nouzi o jakýkoli komfort.

Byl jsem až překvapen, kolik lidí ze zahraničí zná Česko. Může za to především pivo a hokej. Avšak jeden z našich průvodců, kdykoli mě představoval, mě uváděl jako mladého Čechoslováka. Trvalo mi několik dní, než jsem ho přesvědčil, ze Československo se už dávno rozdělilo.

Tento tábor byl jednou z nejlepších zkušeností mého života: cestovat sám, bez rodičovské pomoci a s nutností řešit vše na vlastní pěst.

Petra Benáková se zúčastnila ve dnech 6. až 24. července 2005 mezinárodního kempu Rotary v Brémách.

Svobodné hanzovní město na severu Německa, Brémy, jsou středověkým městem s moderními přístavy, vědou a vesmírným průmyslem. Mými hostiteli pro první čtyři dny byli pan a paní Weickerovi, velice milí, vzdělaní a zámožní postarší lidé. A hned druhý den jsem se setkala s dalšími šesti členy naší skupiny – děvčaty ze Španělska a Litvy a chlapci z Polska, Estonska, Chorvatska a Japonska.

Až v pondělí 10.7. nás čekal uvítací den, kdy se poprvé setkala celá naše skupina, čítající jedenadvacet účastníků. Byli jsme ubytováni ve dvoulůžkových pokojích na mezinárodní univerzitě v Brémách (lnternational University Bremen-IUB). Svůj pokoj jsem sdílela s Danai, dívkou z Itálie.

Hned první den jsme byli seznámeni s bohatým programem pro další dny. Překvapivé bylo velice časné vstávání, někdy i před 7 hodinou. To se dotklo zejména Hossama, chlapce z Egypta, který je díky teplotě v Egyptě zvyklý chodit spát okolo páté hodiny ranní a vstávat v jednu odpoledne. Několikrát se nám proto stalo, že jsme nestihli vlak, který nás měl vézt do centra Brém.

V Brémách jsme navštívili historické památky, jeden den jsme strávili v automobilce Mercedes – Daimler-Chrysler. Provedli nás výrobou, pustili nám prezentaci a na závěr dne jsme měli možnost projet se na závodní dráze všemi typy dosud vyráběných mercedesů. Velké bylo zklamaní chlapců, když zjistili, že sami řídit nemohou a dostanou řidiče. Několik dalších dnů jsme trávili v Bremerhaven, přístavu vzdáleném 60 km. Tam jsme se projeli rybářskou lodí po docích, navštívili továrnu na výrobu mražených rybích pokrmů a také zoo s ledními medvědy, polárními liškami a tuleni.

V dentistické firmě jsme viděli, jak se vyrábějí zlaté protézy a navštívili také EuroGate, odkud se z Evropy vyváží většina automobilů do Japonska nebo Spojených států. Byli jsme snad ve všech muzeích, která v Brémách mají. Když se nás pak naši hostitelé na závěr ptali, co se nám na programu nelíbilo, ve většině odpovědí zaznělo slovo „muzea“. . . .

V posledních dvou dnech si ve výcvikovém centru pro piloty Lufthansy mohl každý vyzkoušet, jak obtížné je pilotovat například Boing 737. A na závěr našeho pobytu nás čekala ještě prohlídka Evropského Vesmírného Projektu (EADS)., který je analogií amerického NASA, oba však úzce spolupracují. Mohli jsme si také projít vesmírným modulem a zjistit, jak se v beztížném stavu spí.

redakčně zpracoval (dz)