ROTARY INSTITUT V SALCBURKU

Good News > číslo 01/2003 > ROTARY INSTITUT V SALCBURKU

Dojmy, poznatky a zajímavosti ze školení nastávajících guvernérů Rotary distriktů Před nedávnem jsi se vrátil ze Salcburku, kde pod záštitou Rotary International a za účasti presidenta RI p. Bhihkaie Rattakula, proběhl Institut RI, uspořádaný pro oblast celé Evropy a Afriky. Na Institut bezprostředně navazoval kurs pro nastávající guvernéry, nazývaný mezi rotariány GETS (Governors Elect Training Seminar). Jaký byl hlavní účel tohoto školení? Nejprve formálně: tento kurs je povinný pro všechny nastávající guvernéry, v našem případě pro všechny guvernéry v rotariánském roce 2003/04. Institutu v Salcburku se zúčastnilo 115 nastávajících guvernérů (DGE). Obdobné kursy jako v Salcburku probíhají ovšem na dalších místech jako v Asii, Americe či v Austrálii. Školení v Salcburku bylo určeno pro guvernéry z Evropy a Afriky. Jeho vlastním účelem bylo nejen zvýšit a prohloubit vybrané znalosti, nezbytné k vlastnímu řízení distriktu v souladu s principy Rotary International a Nadace Rotary, ale zejména motivovat a inspirovat budoucí guvernéry k aktivnímu výkonu jejich funkce. Tyto zkušenosti se pak jistě přenesou na všechny činovníky i členy jednotlivých klubů na úrovni distriktu. Jaké byly Tvé osobní dojmy z vlastního školení a co považuješ za důležité pro svou přípravu? Především bych uvedl velmi přátelskou a srdečnou atmosféru, ve které byla možná i upřímná a otevřená výměna zkušeností v duchu rotariánské ideje pomáhat druhým, tentokrát navzájem i sami sobě. Dověděl jsem se mnoho o způsobech řízení v distriktech a o komunikaci s kluby, ale i o zkušenostech s centrálou Rotary International a Nadací Rotary. Otevřeně jsme hovořili o problematice legislativy a financování jak aktivit v rámci distriktů, tak i vlastních rotariánských časopisů a periodik. Tyto zkušenosti jistě poslouží při nastávajících jednáních o další perspektivě našeho časopisu ROTARY GOOD NEWS. Zejména jeho číslo 5/02 v novém uspořádání bylo vysoce hodnoceno i odborníky z této branže, např. i přítelem Dr. Rudolfem Hilkerem, vydavatelem německého časopisu Rotary Magazine (dříve „DER ROTARIER“) při obsáhlé večerní diskusi. Velice se mi líbil i metodický způsob školení. Jeho základem nejsou monologové přednášky, při nichž po čtvrthodině pozornost posluchačů upadá, ale řízená diskuse v menších skupinách s aktivní participací všech. K tomu, co považuji za důležité v rámci našeho distriktu, bych se rád vrátil po svém návratu z Mezinárodního shromáždění v Anaheimu, pravděpodobně ve druhém čísle již 5. ročníku našeho periodika. Které téma při školení v Salcburku Tě osobně zaujalo nejvíce? Nejvíce vzpomínám na diskusi s tématem „Profesní etika v globalizované společnosti“. Uvědomil jsem si, že jsme na toto téma také hovořili při naší distriktní konferenci v Hradci Králové s prezidentkou Rotary klubu Košice paní doktorkou Polákovou. Věřím, že své záměry na otevření široké diskuse s tímto tématem brzy zveřejní i v našem časopise: jistě mi promine, že jsem s ní o tom ještě předem nemluvil. V Salcburku se mi nejvíce líbila otevřenost, s níž byly projevovány vlastní názory, a to jak rotariány z dlouhodobě a bez přerušení fungujících demokracií, tak i rotariány ze zemí, které buď s demokracií teprve začínají, nebo kteří se k ní po delším vynuceném přerušení znovu vrátili. Již při vzniku společenství Rotary v roce 1905 byla zdůrazněna nutnost profesní etiky pro dosažení dlouhodobé úspěšnosti při podnikání a ve vzájemných vztazích. Rotariáni proto vyjadřují to, co je etické, pomocí zkoušky čtyřmi otázkami. Stojí za to, abychom si je stále opakovali. Vložena „Zkouška pomocí čtyř otázek“ v jednotném grafickém provedení . Zkušenosti z konkrétního života a při řízení větších organizací, vyžadující i hledání kompromisů, vedly i k praktické diskusi, kde jsou hranice, které bychom nikdy neměli překročit. Při ní jsem zastával názor, že bychom při rozhodování měli vždy dbát na to, abychom i po letech mohli otevřeně a upřímně obhájit svá stanoviska a názory před těmi, jichž se to týká či týkalo. Nikdy bychom neměli dopustit, aby náš vlastní prospěch byl dosažen zneužitím těch druhých. A už jsou tu opět témata k diskusi. Probouzejí se i náměty, které vždy velice podporoval náš pan prezident Václav Havel – ty o občanských iniciativách. Ale k tomu opravdu až někdy příště. V poslední době se hodně hovoří o tom, že Rotary, které bude brzy slavit sto let od svého založení, musí více respektovat změny ve společnosti, ale i v životě vůbec. Hovořilo se o tom? Pochopitelně. V samotném ústředí jsou připravovány zjednodušující administrativní změny, ale i určitá decentralizace rozhodování směrem ke klubům. Jsou prováděny i experimenty umožňující např. více pestrosti a volnosti v klubové činnosti. Bylo již vytvořeno i několik „experimentálních klubů“, jejichž členové se „scházejí“ na stránkách internetu. Myslím však, že vše má své rozumné meze. I když bude v Rotary zákonitě přibývat mladých lidí i nových komunikačních médií, osobní kontakty a přátelství považuji za nenahraditelné. I při své světovosti musí Rotary i v budoucnu stále respektovat národní, náboženské i kulturní odlišnosti, i když globalizace v tom dobrém smyslu přináší mnoho společného pro všechny lidi na celém světě. Je samozřejmé, že změny budou v rotariánském společenství postupné a jistě se nebudou týkat základních cílů Rotary. Určitým experimentem byla i dílčí aplikace a prezentace principů amerického show-businessu („šoubyznys“ se mi nelíbí) v osobě předchozího presidenta RI Richarda D. Kinga a jeho manželky Cherie. I to byla dobrá zkušenost potvrzující, že dlouhodobě se touto cestou Rotary ubírat nebude. O to lidštěji pak působil hluboce upřímný a emotivní přístup současného presidenta Bhichaie Rattakula. Jeho projev v Salcburku se dotýkal srdce snad každého z přítomných. Společně s vámi, budoucími guvernéry, byly v Salcburku i vaše manželky. Proč? Tuto otázku musím nejprve v duchu současného přístupu Rotary trochu opravit. V angličtině by sice prošla, poněvadž pojmem Governor může být oslovena i žena, stejně tak jako pojmem „spouse“ lze označit jak manželku, tak i manžela. V Salcburku již bylo přítomných hodně guvernérek s jejich manžely, což je dnes již obvyklé. Přesto docházelo k organizačně humorným situacím: když např. dvě (švédské) guvernérky šly na příslušné školení, pořadatelé se je snažili přesvědčit, že manželky mají svůj program jinde. Samozřejmě pak nastala diskuse na téma „rotariánky“, ale ta byla spíše humorná, i s trochou toho špičkování. Obě nastupující guvernérky je však braly velmi sportovně a vesele - a vtipně to nám mužům i oplácely. Proč však byli pozváni rovněž partneři? Odpověď je jednoduchá. Za prvé činnost guvernéra (ky) je časově velice náročná a ukrajuje z času, kterého by bylo možné využít ještě profesně s přínosem pro rodinu, nebo který by mohl být věnován přímo rodině. Za druhé, partner(-ka) bude nejen účasten akcí Rotary, ale předpokládá se, že bude i nápomocen při plnění úlohy guvernéra(-ky). Partneři by tedy měli být na toto poslání připraveni a motivováni. O to se právě úspěšně pokoušeli organizátoři v Salcburku a budou se o to snažit jistě i v Anaheimu tak, aby právě i partneři nejen pochopili význam funkce guvernéra a seznámili se s principy činnosti Rotary, ale aby se do jeho povinností i zapojili a ochotně spolupracovali. V Salcburku se o to snažili i zařazením pestrého kulturního programu. Výsledkem by mělo být, že i partneři se budou na toto své poslání těšit, budou v této době oporou a po letech budou společně na toto období s láskou vzpomínat. Pokud někomu toto vysvětlení na otázku „proč s námi byli naši partneři“ nestačí, nechť si zkoušku čtyř otázek aplikuje i na naše partnerské vztahy. A také na vlastní rodinu. Odpověď pak bude jasná. Co takové přípravě říkala konkrétně Tvá manželka? Nejprve musím uvést, že byla zpočátku trochu nervózní – byli jsme totiž prvně někde sami, bez naší dvouleté dcerky. Už to byla z její strany obětavost. Aktivně se však hned zapojila do počítačové prezentace přístupu na webové stránky. V tom mě bohatě předčí a budu na ni spoléhat. Rychle se zapojila i do společenského dění a diskusí, obnovila si i naše dřívější blízká přátelství, především s rakouskými přáteli, kterým české a slovenské Rotary vděčí za mnoho. Byli to především dřívější guvernéři našeho společného distriktu 1920, ať už vždy veselý Willibald Egger, velice lidský Rudi Buchmeiser, či stále hluboce angažovaní rotariáni Peter Krön, současný ředitel RI a Thomas Watzenböck, na nichž ležela hlavní tíha celé organizace setkání v Salcburku. Tam proběhlo nejen školení nastávajících guvernérů a činovníků Nadace Rotary, ale i Institut Rotary za přítomnosti více než 800 účastníků, kteří přijeli z distriktů od Kapského města v Jižní Africe až po Nordkapp v Norsku (cca 11 000 km), a od Dakaru na západě (Cap Vert) po Ural na východě. Při společenských akcích měla manželka možnost setkat se alespoň krátce s některými velmi zajímavými osobnostmi z této velké oblasti. Bylo to pro ni inspirující a obohacující. Alespoň tak cestou domů hodnotila svůj pobyt v Salcburku. Zeptejte se jí někdy přímo. Různosti distriktů v takovéto obrovské oblasti jsou jistě značné. Jaké jsou pro zajímavost největší rozdíly mezi nimi? Z hlediska budoucího guvernéra bych uvedl jako krajní případ celistvosti holandské distrikty o rozloze menší než většina z našich krajů. Zcela opačným případem je náš sousední distrikt 2230, zahrnující Polsko, Bělorusko a Ukrajinu. Jeho budoucímu guvernérovi Jurkovi Karasiňskému mohu „závidět“ asi jen tu náročnost národnostní či politickou i rozlohu od Baltu po Černé moře. Nebo distrikt 2450: ten obsahuje celkem sedm zemí – Kypr, Bahrain, Egypt, Jordánsko, Libanon, Súdán a Spojené arabské emiráty. To se pak ten náš distrikt se vzdáleností mezi Chebem a Košicemi 850 km už tak velký nezdá. A to nechci ani mluvit o Africe, kde některé distrikty překrývají více než 10 zemí s vízovými povinnostmi a s obtížným dopravním i komunikačním propojením. Připomeňme si, kdy vlastně začíná Tvé funkční období, v němž začneš vykonávat svou funkci guvernéra a plnit své hlavní poslání – pomáhat našim Rotary klubům? Rád bych ještě ukončil přípravu svou i své manželky v Anaheimu na přelomu ledna a února 2003. A pak už to konkrétně začne – nejdříve na PETS – semináři budoucích presidentů a činovníků našich klubů v Rožnově pod Radhoštěm o posledním weekendu března. Tam už budu konkrétnější, tam už bude hlavní pozornost věnována našim klubům: ty jsou základem rozvoje Rotary. Jaké jsou Tvé osobní pocity před touto významnou událostí a i změnou ve Tvém životě? Přiznám se, že nyní pociťuji to, co jistě již pociťovali a prožívali všichni guvernéři přede mnou. Hlavou se mi honí mnoho myšlenek - zvládnu to časově ? najdu oporu a pomoc nejen u klubů, ale i u členů a vedoucích distriktních komisí? pomohou mi dosavadní guvernéři? podaří se mi motivovat ostatní tak, jak bych chtěl a jak bych si to přál? Na druhé straně však se již těším na setkání a práci s kluby; těším se, že poznám nové přátele a že se mi podaří vnést i trochu veselí a radosti do našeho rotariánského života. To už bude záležet na nás všech – já tomu mohu jen napomáhat. Po školení v Anaheimu tedy nashledanou nejen na stránkách ROTARY GOOD NEWS, ale hlavně pak v Rožnově při PETSu. Děkuji Ti za rozhovor a nashledanou v příštím rotariánském roce. Dobroslav Zeman, PDG, Rotary klub Plzeň