Tradice

Distrikt 2240 > Tradice

Tradice distriktu 2240

V samém srdci historické Prahy obdivují denně desetitisíce zahraničních návštěvníků div středověkého umu z konce 15. století - Pražský orloj, měřící nejen uplývající čas,ale i pohyby nebeských těles. V jeho bezprostřední blízkosti, na budově, která je součástí Staroměstské radnice, si mohou hosté přečíst nad novorenesančními okny velkého sálu, v němž kdysi zasedalo zastupitelstvo Starého Města Pražského, latinský nápis :

DIGNITATIS MEMORES AD OPTIMA INTENTI

"Dávní představitelé hlavního města českého království, jsouce si vědomi svého důstojenství, si pod tímto heslem hrdě předsevzali konat jen to nejlepší." Při vstupu do nového tisíciletí se jím chtějí trvale řídit ve svém novém společném Rotary distriktu 2240 i všichni čeští a slovenští rotariáni.

Stručná historie rotariánského hnutí v Československu (1925 - 1989)

Stá výročí, stá jubilea nebo jiná "kulatá výročí" jsme si přivykli připomínat, jedná-li se o osobnosti, či události národního nebo mezinárodního významu. Z tohoto kalendářového stereotypu se vymyká událost, která navazuje na tradice Rotary v předválečném ČSR. Je jí vznik samostatného distriktu, jako výsledku realizace idejí, které mají globální a vysoce pozitivní dosah.

Československé Rotary kluby vznikaly na základě zkušeností přenesených ze Spojených států již krátce po první světové válce. Dovezené ideje solidního podnikání a spolupráce v nejširším slova smyslu, vyvolaly značný zájem především v obchodnických a finančních kruzích. Porozumění pro tyto myšlenky měl rovněž prezident T. G. Masaryk, který měl sám osobní vztahy ke Spojeným státům. Stal se také prvním čestným guvernérem čerstvě založeného československého distriktu. Později byla tato funkce předána jeho nástupci, druhému prezidentu republiky dr.Eduardu Benešovi. A právě na Pražském hradě došlo v září roku 1924 ke schůzce, na které bylo Janem Masarykem, synem velkého otce, který se již uplatňoval v diplomatických funkcích, americkým velvyslancem v Praze Teelem a atašém československého velvyslanectví ve Washingtonu dr.Antonínem Sumem dohodnuto, že rotariánské hnutí najde podporu i v mladé republice.

První klub vznikl v Praze a svoji zakládací listinu obdržel 1.11.1925. Po něm následovaly kluby v Bratislavě, Karlových Varech, Českých Budějovicích, Pelhřimově a Hradci Králové. Když bylo dosaženo potřebného počtu klubů, vznikl samostatný československý distrikt, který měl v mezinárodní organizaci číslo 66. Do vypuknutí druhé světové války bylo československo třetím státem v Evropě co do počtu klubů a to hned za Anglií a Francií. V roce 1927 se v Praze konal kongres členů výborů československých, maďarských a rakouských klubů, kterého se zúčastnili delegáti ústředí v Chicagu. V meziválečném období se utvářel ve všech klubech přibližně stejný program setkání s přednáškami členů a pozvaných hostů na nejrůznější témata, mezi nimiž převažovala tématika hospodářská. Kluby si vyměňovaly zprávy o činnosti, jejich delegace se navštěvovaly samozřejmě i cestami za hranice do Německa, Rakouska, Francie a dalších států. Od roku 1929 vydává vedení distriktu časopis "Československý Rotarián" jakožto ústřední orgán. V roce 1936 se změnil na reprezentační čtvrtletník a pro běžnou výměnu informací mezi kluby, uveřejňování informací vydávaných guvernérem a zprávy o činnostech v klubech byl určen měsíčník "Rotarián". V zachovalých číslech tohoto časopisu se dozvídáme nejen o podpoře kontaktů se zahraničními rotariány-obchodníky, finančníky a průmyslníky, ale i o rozvoji společenských styků mezi rodinami rotariánů, o stipendiích pro studia dětí rotariánů v zahraničí atd. československé kluby se považovaly za nositele a šiřitele etických zásad prezidenta T. G. Masaryka a bylo uvažováno i o jejich knižním vydání. K tomu však nedošlo vlivem zhoršující se politické situace, která neblaze vstoupila na evropskou scénu po překonání tíživých následků světové hospodářské krize.

V roce 1938 zahrnoval distrikt 47 klubů s 1300 členy. V tomto počtu byly i čtyři kluby na Slovensku a jeden na Podkarpatské Rusi, části tehdejší Československé republiky. První velkou ránu slibnému rozvoji klubů zasadil v září roku 1938 mnichovský diktát, který odtrhl řadu klubů z pohraničních oblastí společně s rozsáhlým územím od československého distriktu. Některé české a moravské kluby na protest proti tomuto násilí samy ukončily svou činnost, když zjistily naivní pacifistické stanovisko Rotary International vůči nástupu nacistické agrese. Zakrátko, v březnu 1939 následovala nacistická okupace zbytku Čech a Moravy a 22.8.1939 přichází z pražského ministerstva vnitra pokyn k rozpuštění všech Rotary klubů. Během okupace bylo na 200 členů zatčeno gestapem a více než polovina z nich zahynula na popravištích nebo v koncentračních táborech.

Krátce po skončení druhé světové války, v říjnu 1945 rotariánské hnutí v Československu ožívá a pokračuje i za změněných politických poměrů v předválečných intencích klubových činností, rozšiřující sféru mezinárodních kontaktů. Politický systém státu se však brzy výrazně měnil podle přání jeho vedení, které nejprve skrytě a později stále otevřeněji usilovalo o vplynutí Československa do sovětské mocenské sféry. Je samozřejmé, že organizace jako Rotary těmto mocenským snahám nemohla vyhovovat a proto následoval zesilovaný dozor státní správy nad jeho činností a konečně kroky k její likvidaci. Po nadějném obnovení činnosti některých klubů a založení nových, tvořilo československý distrikt v roce 1947 31 klubů s 764 členy, což byl menší počet ve srovnání s obdobím před rozbitím republiky. Na Slovensku byl v té době obnoven pouze klub v Bratislavě. Českoslovenští rotariáni měli zájem pomoci při obnovování klubů v Polsku a Jugoslávii a dokonce počítali s tím, že vzniknou kluby i v bratrském Sovětském Svazu.

Postavení československého distriktu bylo po roce 1945 ve střední Evropě výjimečné. Distrikt č.66 byl jediný, který byl obnoven v zemích nad kterými se již vznášela železná opona. Svědčí o tom i účast funkcionářů klubů na první poválečné distriktové konferenci v Plzni, která se konala ve dnech 18. až 24.4.1947. Byla v pořadí dvanáctá a na dobu poloviny století také poslední. Zúčastnil se jí prezident Rotary International Richard C. Hetke, kterého překvapilo mohutné nadšení československých rotariánů pro uskutečňování klubových zásad. Distriktním guvernérem, který pronesl hlavní projev o obnovení a rozšiřování práce rotariánů v nových politických podmínkách byl MUDr František Král, který vykonával guvernérskou funkci již před válkou. Zajímavý a vtipný projev o úloze demokratického Československa - mostu mezi Východem a Západem pronesl tehdejší ministr zahraničí a čestný člen Rotary Jan Masaryk. Situace se pronikavě zhoršila po únoru 1948, kdy byly kluby přinuceny zastavit činnost a v roce 1949 bylo přikročeno "k dobrovolné likvidaci", která byla nařízena všem klubům, neboť ty již neměly v socialistickém systému důvod k existenci. Rotariáni se stali objekty pozornosti státní policie a to i na pozdějších ryze soukromých přátelských setkáních. Není divu, že řada z nich, zejména vedoucích funkcionářů emigrovala do Spojených států a Velké Británie.

Po listopadu 1989 nastává opětovné obnovení činnosti Rotary klubů. Nebyl však již obnoven samostatný distrikt pro malý počet klubů a českoslovenští rotariáni se stali členy distriktu 1920, ve kterém pomáhali rakouští přátelé nejen radami, ale i vydatnými finančními pomocemi při zakládání klubů. Charakteristiky činností předválečných a poválečných klubů ve srovnání s dnešními se dosti liší. Zatím co v dřívějších dobách byly aktivity zaměřeny spíše na oblasti obchodu a financí, dnes převládá zaměření na humanitární pomoci, služby obcím, jsou intenzivnější mezinárodní kontakty, přednostní místo mají nabídky nejrůznějších stáží pro mladé lidi atd. To se dnes odehrává ve 47 klubech v České republice a na Slovensku a ve 8 Rotaract klubech.

Dnes mají Česká republika a Slovenská republika opět svůj samostatný distrikt 2240 potvrzující, že v našich zemích nebyla uplynulá existence Rotary klubů zapomenuta, a že vysoce humánní zásady obětavé pomoci těm, kteří ji potřebují, bez ohledu na národnost, barvu pleti, či politické názory, přijali čeští rotariáni za vlastní.

Rozvoj Rotary v České a Slovenské republice v rámci Rotary distriktu 1920 (1989 - 1998)

"Předneseno na ustavující konferenci dne 26.6.1999 na Žofíně."

Milí přátelé - rotariáni, založení nového distriktu 2240 Rotary International dne 26. června 1999 na pražském Žofíně, můžeme přivítat s opravdovou radostí. Této slavnostní události předcházelo ovšem téměř 10 let náročného úsilí. V rotariánském roce 1986/87 se ústřední představenstvo Rotary International (R.I.) rozhodlo podporovat v zemích, které dosud nebyly pro Rotary otevřeny, prostřednictvím zahraničních Rotary klubů a Nadace Rotary různé akce zaměřené na humanitární pomoci, na vzdělávání i na vzájemnou výměnu zejména mládeže. Již v únoru 1989 povolilo ústřední představenstvo R.I. založení Rotary klubu ve Varšavě/Polsko a to na základě iniciativy švédských rotariánů. Rakouská iniciativa přispěla k založení klubu v Budapešti/Maďarsko. Brzy po zvratu politických poměrů v Evropě byly v březnu 1990 otevřeny pro Rotary také další země - tehdejší Československo, Jugoslávie a NDR. V zemích západní Evropy však bylo třeba najít Rotary distrikty, které by se postaraly o rozvoj tohoto hnutí.

V červnu 1990 byly do svazku R.I. přijaty další Rotary kluby: Moskva/Rusko, Praha/Československo, Lublin/Polsko, České Budějovice/Československo a Lublaň/Slovinsko. Rozvojem Rotary v tehdejším Československu byl pověřen Rotary distrikt 1920 (Rakousko - západ). A pak již následovala řada slavnostních předání Charty R. I.: 10.10.1990 v Českých Budějovicích, 27.04.1991 ve Znojmě a za přítomnosti tehdejšího prezidenta R. I. Paulo V. C. Costy z Brazílie - 01.05.1991 v Bratislavě, 02.05.1991 v Praze a 04.05.1991 v Brně. V červnu 1991 převzaly Chartu R. I. Rotary kluby v Písku a v Plzni. Všechna další data založení a předání Charty R.I. jsou zřejmá z přiložené tabulky. Na svém pracovním setkání v červnu 1996 rozhodlo představenstvo R. I., že se "Special Extension Area", zahrnující českou republiku a Slovenskou republiku, přetvoří na samostatný mezinárodní distrikt č. 2240 a to k 1. červenci 1999. Během necelých 10 let se tak podařilo zakotvit rotariánské ideály v zemích tohoto nového distriktu. Vzájemnou spoluprací a úsilím se zdařilo vytvořit také potřebné struktury i osobní předpoklady pro existenci a zdárný rozvoj nového distriktu. Mé nejsrdečnější díky proto patří za tyto výsledky všem, kteří se na tom podíleli, zejména všem mým předchůdcům, kteří se o realizaci tohoto cíle zasadili. Jsou to všichni bývalí guvernéři počínaje Viktorem A. Strabergerem, jehož ideály a cíle nacházejí založením tohoto nového distriktu své důstojné naplnění.

Všem rotariánům stejně tak jako budoucím funkcionářům nového distriktu 2240 přeji jen to nejlepší, aby se jim uskutečňování jejich cílů vždy dařilo.

S heslem prezidenta Rotary International 1998/99
Jamese L. Lacyho:
"FOLLOW YOUR ROTARY DREAMS"
i s mým heslem
"ROTARY VORAN"
srdečně Váš

Thomas Watzenböck
guvernér distriktu 1920 pro 1998/99